Historie

Jak dokládají četné archeologické nálezy, bylo okolí Perné osídleno již v pravěku. Byly zde zachyceny hroby unětické kultury, nálezy popelnicových polí a také kosterní pozůstatky laténské kultury. Zdejším krajem vedla důležitá obchodní cesta, protože bílé vápencové skály byly vidět z veliké dálky a představovaly tak významný orientační bod. Cesta místním obyvatelům přinášela řadu výhod, současně jim však působila také spoustu problémů, když tudy procházela vojska. Do života zdejších lidí přitom zasáhla velká část evropských konfliktů – např. třicetiletá válka, napoleonské války či prusko-rakouská válka.

Poprvé se ves Perná objevuje v dochovaných materiálech roku 1305. Tehdy zdejší území, původně zeměpanské, daroval Václav III. Ortlibu Hendkovi. K roku 1323 se pak váže další záznam, ve kterém Jakub, probošt kounického kláštera slibuje, že opatří bohoslužbu v kapli sv. Mikuláše. V listině vydané králem Janem Lucemburským je obec označována jako „Pergen“. V době, kdy král tuto listinu vydal, již Perná patřila k mikulovskému panství.

V letech 1510 – 1583 byl na místě původní kaple sv. Mikuláše postaven farní kostel, který se řadí mezi architektonické skvosty jižní Moravy. Čtyřboká 42,5 metrů vysoká kostelní věž se pojí s nižší věžovitou okrouhlou přístavbou z roku 1767. V kostele je zachována památná kamenná křtitelnice z první poloviny 15. století. Severozápadně od obce byla roku 1652 postavena také kaple sv. Antonína Paduánského. Tady žil poustevník Vavřinec Dammnitzer, který se měl starat o údržbu, výzdobu a asistovat při slavných, hojně navštěvovaných poutích. Za vlády Josefa II., roku 1786, však byla kaple císařským výnosem zrušena a stavební materiál z kaple byl levně prodán na stavbu chalup a chlévů. K památkám obce patří vedle kostela také sousoší Nejsvětější Trojice, umístěné na návsi roku 1865, a neoempírová kašna z roku 1902, která sloužila jako napajedlo pro koně, kteří se v Perné v hojné míře chovali.

K Perné patří také samota zvaná „Spálenka“. Ta byla často navštěvovaným místem výletníků ze širokého okolí. Současně díky své poloze na císařské silnici sloužila jako stanice k přepřahání poštovních koní. Obyvatelstvo v obci bylo z větší části německé národnosti. Po druhé světové válce pak došlo k odsunu Němců a Perná byla dosídlena novým obyvatelstvem, pocházejícím převážně z Valašska.

Vinařství lze ve zdejší obci doložit již od 14. století. Podle lichtenštejnského urbáře z roku 1414 se tu vinice dokonce těšily takovému rozkvětu, že horenská renta byla dvakrát vyšší než příjem z polí. Perenské víno z Purgmanické hory bylo známé široko daleko. Roku 1946 byla v Perné založena šlechtitelská vinařská stanice, která se postupně stala významným centrem vinohradského výzkumu. Prvním významným úspěchem v rámci celé republiky bylo vyšlechtění odrůdy „Pálava“ v roce 1979, další odrůda „Aurelius“ byla přiznána v roce 1983. Z nejoblíbenějších odrůd se tu pěstuje Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Müller, Thurgau, Sauvignon, Moravský muškát, z červených jsou to pak Svatovavřinecké, André a Frankovka.

V katastru obce je vysázeno asi 200 ha vinic, stále přitom probíhá další výsadba a rozšiřování sklepního hospodářství, často v kombinaci s ubytováním pro domácí i zahraniční turisty. Ty sem kromě dobrého vína láká i krásná příroda a četnost kulturních památek v blízkém okolí. Přilehlé územní celky Perné jsou součástí chráněné krajinné oblasti Pálava a národní přírodní rezervace. Návštěvníka okouzlí také romantické trosky Sirotčího hradu, které se tyčí nad obcí. Blízká Mušovská jezera – Novomlýnské nádrže navíc nabízejí možnost koupání, vodních sportů a rybolovu. Kolorit obce Perná příjemně dokresluje pohostinnost zdejších lidí a dodržování lidových tradic.
 

Použitá literatura: Perná. Vydal OÚ v Perné.